Soudní dvůr řešil otázku, zda při současném dodání služeb pronajímatelem nájemci se jedná ve vztahu k nájmu o dvě samostatná plnění či nikoliv.
Rozsudek ze dne 27.9.2012
Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že nájem nemovitého majetku a poskytování služeb spojených s tímto nájmem, jako jsou ty, o které se jedná ve věci v původním řízení, mohou představovat jediné plnění z hlediska daně z přidané hodnoty. V tomto ohledu možnost poskytnutá pronajímateli v nájemní smlouvě, aby od této smlouvy odstoupil v případě, že nájemce neplatí poplatky za služby, představuje indicii svědčící ve prospěch existence jediného plnění, třebaže nutně není rozhodujícím faktorem pro posouzení existence takovéhoto plnění. Naopak okolnost, že služby, jako jsou ty, o které se jedná ve věci v původním řízení, by v zásadě mohly být poskytovány třetí osobou, neumožňuje dospět k závěru, že tyto služby nemohou za okolností věci v původním řízení tvořit jediné plnění. Předkládajícímu soudu přísluší určit, zda s ohledem na výklad poskytnutý Soudním dvorem v tomto rozsudku a vzhledem ke zvláštním okolnostem zmíněné věci jsou dotčená plnění navzájem spojena natolik, že je třeba na ně nahlížet jako na jediné plnění spočívající v nájmu nemovitého majetku.
Dle Soudního dvora jde tedy o jedno jediné plnění, a to z našeho pohledu znamená o plnění osvobozené od daně (s výjimkou, kdy se plátce rozhodne daň ve vztahu k jiným plátcům uplatňovat §56 odst 4).
Česká daňová praxe jde však v současné době opačnou cestou a tato "přidružená" plnění se běžně "přefakturují" v sazbách daně za jaké jsou pořízeny od třetích osob.
Celé rozhodnutí najdete zde >>
